Pracující student, ten tvrdej chleba má

Chci vám dnes přiblížit, jak se student může cítit, když ještě k tomu pracuje a zároveň vám dát tip na nenáročnou práci ke studiu.

Já jsem ji až do včerejška měla. Nemusela jsem si ji brát domů a nemusela jsem se tam nijak extra namáhat. Neřekla bych, že jsem přímo pracovala v archivu, ale spíš jsem byla jedna z těch, kteří připravovali papíry k archivaci. Moje pozice se jmenovala referent indexace, a když jsem měla celý den na starost skenování, mohla jsem se při tom učit. Vždycky jsem jen pípla kód u čtečky, srovnala papíry ve scanneru a bylo to. Nic náročného. Pak byly dny, kdy jsem tzv. indexovala. To bylo vyplňování formuláře v počítači. Například, když klient smlouvu podepsal, napsala jsem do formuláře ke kolonce podpisu "ano", že podepsal. Zkráceně řečeno celých 8 hodin vyplňování formuláře v počítači. Taky nic náročného. Navíc jsme končili každý den ve tři hodiny. Naprosto geniální podmínky ke studiu, je tak? 😊

V prvním semestru to bylo tak v klidu, jak vám to popisuju. V lednu se to ale "zvrtlo", když se mi v systému nahlašování dovolené objevil vykřičník, že veškerou dovolenou už mám vyčerpanou. Bylo to před zkouškami. Začala jsem z toho šílet, protože jsem si říkala: "Došla jsem na konec prvního semestru a před zkouškami bych to měla vzdát??? Ještě, když škola se teprve rozjíždí?? No, tak to ani náhodou." Tak tak mi ta dovolená vyšla. Musela jsem si ještě ale nadělat půlden.

Po zkouškách se snažte co nejvíce odpočívat, co nejvíce to jde. Já jsem bohužel odpočinek nestihla, protože jsem se doslova drtila portugalštinu. Nedala jsem si hlavu "do klidu". Začala jsem na sobě cítit začínající syndrom vyhoření, protože těch aktivit jsem měla opravdu hodně:

• Práci
• Školu
• Soukromé lekce portugalštiny
• Skupinu Španělština pro samouky (každodenní kvízy, Na slovíčko)
• Virtuální školu
• Odpolední a večerní doučování (pan profesor Slowik a konverzace s Lili)
• A k tomu se ještě stihnout postarat o domácnost

Začalo mi to přerůstat přes hlavu. Byla jsem permanentně ve stresu a neodpočívala jsem. V tomto stavu jsem v půlce února začala druhý semestr. Najednou mě ale tělo přestalo poslouchat. Chtěla jsem vstát ze židle, ale nešlo to. Takže jsem usoudila, že bude nejlepší vzdát některé aktivity. Zůstala jsem tedy jen u práce. Školu jsem zanedbala, portugalštinu do soukromých lekcí jsem se taky pak už neučila, kvízy, Na slovíčko a Virtuální školu jsem taky vzdala, později jsem začala zanedbávat i doučování pana profesora Slowika a konverzaci s Lili.

Chápu, že ne všichni máte vedle školy a práce ještě nějaký projekt, ale minimálně každý má své koníčky, kterým se chce věnovat. A moje koníčky jsou právě výše vyjmenované.

Poučení pro vás: odpočívejte, nebuďte permanentně ve stresu, a když se vám bude zdát, že už to nedáváte, tak něco vynechte.

Najděte si takovou práci, o které víte, že budete zvládat i při studiu. Když budete na pohovorech narovinu říkat, že jste student, sice budete mít zúžené nabídky práce, ale nebudete mít pak problém s vybíráním dovolené na školu. Kdybyste neřekli budoucímu zaměstnavateli o vašem studiu, mohli byste se po čase dostat do potíží.

Já teď uvažuji o zkráceném úvazku, protože plný je opravdu hodně vyčerpávající. Aspoň tedy pro mě. Někdo by mohl říct, že řeším prkotiny, ale každý to vnímá jinak.

Můžu říct, že dnes mi poprvé není líto, že jsem opět na úřadě práce.

Vaše Marie