Zkouškové období aneb na konci s dechem (druhá část)

Reálie

Po dokončení zkoušky 8. ledna jsem měla pouze tři dny na naučení reálií, jelikož všechny předchozí dny a týdny jsem věnovala fonetice, která mi vůbec nešla. Když jsem otevřela desky se španělskými dějinami, měla jsem chuť je rovnou zase zavřít. Neměla jsem to totiž vůbec nijak zjednodušené a zkrácené, protože jsem si říkala "No, stačí mi to pochopit a na testu to popíšu v jednoduchých větách." No jo, jenže to není tak lehké. Následující dva dny jsem strávila zkracováním textu z jedenácti lekcí. Takže mi nakonec na samotné studium zbyl jeden den. Měla jsem z toho panickou hrůzu. Učila jsem se ve vlaku, pak v pondělí v tramvaji, v práci a odpoledne jsem už byla z toho stresu tak unavená, že jsem si po práci šla rovnou lehnout s učením v ruce. O půl deváté večer už jsem měla opravdu dost. Poslední lekci jsem si jen četla, protože už jsem byla v myšlenkách úplně někde jinde. V úterý (12.1.) ráno ve vlaku do Ostravy jsem si to samozřejmě musela všechno přečíst ještě jednou, abych aspoň věděla, jaká odpověď, ke které otázce patří. Ale už jsem ty reálie nemohla ani cítit. Pak ještě ve škole jsem se na to snažila podívat, ale mozek už to nebral. V deset hodin nám pan profesor rozdal papíry s pěti otázkami a naštěstí tam dal témata, ke kterým jsem aspoň měla co říct. Jednou jsem si sice spletla století a dala panovníky tam, kde ještě pomalu žili v jeskyni, ale dobře to dopadlo a mám 60 bodů, což by bylo myslím za "E". Ze zápočtů máme jen slovní hodnocení "splnil/nesplnil".

Praktická cvičení a konverzace

No bezva, na tyto dva předměty jsem měla ještě méně času - půl středy. Protože ani v práci, ani ve vlaku následující den se nic z toho procvičovat nedalo. Maximálně nějaká slovíčka. Na praktická cvičení jsem si udělala v Aule Internacional 3 asi pět cvičení na gramatiku, poslech a čtení, a z konverzace jsem si zopakovala pár slovíček. A říkala jsem si, ať to dopadne, jak chce. Do budovy jsem samozřejmě dorazila zase dříve, takže jsem potkala paní profesorku Begoñu, která si v posluchárně zkoušela naše poslechy. Říkám si "Tak super, vypadají jednoduše, to dám." No...po tom, co jsem viděla ty otázky k poslechu, jsem změnila názor. 😆Byly hodně matoucí. Ale jinak byl test v pohodě, řekla bych takový mini maturitní didakťák. Poté jsme se přesunuli na konverzaci. V tu dobu už jsem byla ze všeho toho stresu vyčerpaná, že jsem už skoro nevnímala, co kdo říká. Byla jsem permanentně vystresovaná už od listopadu kvůli té fonetice a někdy to už vygradovat muselo. Akorát jsem nepočítala s tím, že to bude zrovna při testu z konverzace. Měli jsme jít do místnosti 206, ale to byla zasedací místnost, takže nám paní učitelka španělsky sdělila, že půjdeme do č. 401 (cuatrocientos uno) a při tom se dívala na mě. V duchu jsem si říkala "Paní učitelko, dnes na mě v šifrách nemluvte, prosím."😆Absolutně jsem nepochytila, kam že to vlastně jdeme, a tak jsem šla za ostatními. V testu byl životopis, k tomu otázky z pracovního pohovoru a já jsem měla odpovídat za slečnu uvedenou v životopisu. No jo, jenže jsem nepochopila zadání, protože z něj jasně nevyplývalo, jestli to mám psát jako dialog, nebo jako nějakou informací o slečně, takže jsem na první stránku psala pouze informace o ní. Následně jsem otočila list a tam stálo "Usted". Uhhh...a co teď? 😱Raději jsem se zeptala paní učitelky a její odpověď byla "Napiš to, jako kdybys byla v pozici té slečny."

No jasně, takže to znamenalo přepsat půl stránky. Měla jsem to celé poškrtané a přeškrtané. Celou cestu domů jsem litovala paní učitelku, že to po mně musí opravovat. 😀 Takže ten den byl pro mě děs a hrůza a můžu říct, že jsem se za sebe styděla. 😀

Lexikální a gramatická cvičení

Ve čtvrtek 21. ledna jsem do Ostravy musela vyjet už v pět hodin z Brna a dorazila jsem tam o půl osmé. Pozdější vlak byl o sto korun dražší a říkala jsem si, že je zbytečné utrácet za jeden den v Ostravě okolo 500 korun. Čekala jsem tedy na budově až do dvanácti hodin dopoledne a zatím jsem se učila. Už mi to vůbec nešlo do hlavy. Přirovnala bych to k tomu, když jíte, jste už plní, ale víte, že to prostě musíte sníst, aby se to nevyhodilo. Test byl za chvilku opravený a šlo se na gramatiku. Tu jsem měla hotovou za dvacet minut, protože o víkendu jsem ji hodně procvičovala.

Já jsem tak ráda, že už to mám všechno za sebou, protože už bylo na čase. Došla jsem až do stádia, kdy se mi španělština začala protivit. Měla jsem ji totiž naservírovanou úplně všude. Proto mě opravdu moc těší, že teď budu mít tři týdny prázdniny.

Jestli jste uspěli, se dozvíte hned ten den, maximálně následující den máte hodnocení na portálu. Je tam i bodové hodnocení, ale opravený test neuvidíte. Nebo, aspoň já jsem jej nikde nenašla.

Každou zkoušku jsme měli v budově "G". Tam z hlavního nádraží dojedete například tramvají číslo 2 a vystoupíte na zastávce "Stodolní". Přejdete silnici a dáte se doleva. Na rohu se dáte doprava a jdete rovně, dokud po levé straně neuvidíte zelenou budovu, ve které se mimo jiné nachází i univerzitní knihkupectví.

Další semestr nám oficiálně začíná 11. února, ale protože jsem si omylem zvolila i portugalštinu, tak začínám ve středu 10. února. Jak jsem vám již psala, celý únor se nebudu moct zúčastnit některých přednášek kvůli práci, takže vám do Univerzitního okénka budu psát nejspíš nějaké zápisky, které si budu dělat z teoreticky zaměřených předmětů.

Jdu si zaslouženě odpočinout, mějte se krásně! 🥰

Vaše Marie